Vysočina

Tři Studně a Devět skal
Svižně se vydáváme asfaltkou po modré značce a za chvilku už mizíme mezi stromy, abychom začali zápas s myriádami mokrých kořenů. Následuje první stoupání na Fryšavský kopec. Nepřipadá nám nijak dlouhé, o to víc překvapí, že nahoře na rozcestníku čteme kótu 800 m n. m. Vlastně nepřekvapí – vždyť i nenápadné louky kolem Tří Studní mají přes 700 m. Kousek odtud leží památník partyzánů z brigády Mistra Jana Husa, kteří zde měli v zemljance štáb. Zrekonstruovaný srub je na dohled od pamětní desky. Sjíždíme na rozcestí U Panáka a potom dál ke Stříbrné studánce, což je jeden z pramenů Svratky. Kdyby nám docházela voda, doplnili bychom zásoby, ale v čerstvém říjnovém vzduchu máme bidony a vaky ještě plné. Stejně tak se nekoupeme v průzračné medově zabarvené vodě rybníka u bývalého Rumpoltova mlýna. V létě bychom ale osvěžení doporučovali, protože se před nás staví stoupání směrem k nejvyššímu bodu Žďárských vrchů, tedy k Devíti skalám (836 m n. m.). Na rozcestí pod kopcem se ale do věci vkládá průvodce Dan – nahoře prý není nic cyklisticky zajímavého(až na ty skály), tak ať raději ušetříme čas a zajedeme k Malinské skále. Trasa k ní vede kolem Lisovské skály a cestu si lze zpestřit jízdou po červené turistické značce, která je plná kořenů a později osetá velkými balvany. Nemáme námitek. Tretry nejsou ideální lezeckou obuví, přesto se na Malinské nezraněni vydrápeme nad úroveň stromů a máme pod sebou Vysočinu ve všech směrech jako na dlani. Tahle vyhlídka vydá za deset jiných.

Kde oběd nehledat
Po svižném sjezdu ze skal dnes poprvé opouštíme lesy a čeká nás silniční přesun do Sněžného. Z něj po červené stoupáme na Buchtův kopec ozdobený kopulí radaru pracoviště Řízení letového provozu. Zatímco spoustu míst z okruhu už z paměti nevykřešu, z tohoto stoupání jsem si zapamatoval každý metr. Začíná nenápadně po silnici, pokračuje chvíli po poli, ale ta nejzákeřnější pasáž se ukrývá v lese. Jestli jste nepošetřili dost sil, bude pro vás gradace sklonu opravdovou výzvou. Za odměnu pak padáme dolů po zelené značce, kde se v lesní části nachází krátký, ale technický trail starou úvozovou cestou až na hranici lesa, odkud je vidět na údolí řeky Svratky k obci Krásné a Spělkov. Zde je další studánka a jejích služeb tentokrát už rádi využíváme. Sjíždíme ještě níž a činíme první ústupek oproti plánované trase. Nebudeme terénem objíždět kopec Strom, ale střihneme to dva kilometry po vedlejší silnici. Je totiž potřeba myslet na dvě veledůležité věci – na jídlo a na čerstvě otevřené singltreky v Novém Městě, které máme slíbené za odměnu. Jedeme po loukách nad obcí Javorek a koukáme na protější svahy, které jsou o hodně prudší, než by se na vrchovinu slušelo. Snad nás tam Dan nepožene. V těchto chvílích se už potřeba jídla stává velmi intenzivní, dokonce i náš zprvu nezničitelný guide přiznává, že by si něco malého dal. Souhlasí tedy s pauzou na polévku a dalším režisérem dne se stává hlad. Vyhlášené hospody totiž leží v obci Vříšť, takže opět drobně upravujeme itinerář a drápeme se snad už přes stý kopec Štarkov. Po výjezdu na něj následuje průjezd vesničkou Nové Jimramovské Paseky a odtud směrem na Odranec přes kopec Bohdalec. Bohužel hospody ve Vříšti jsou otevřené jen do srpna, případně jiné dny než v pondělí a úterý. Je úterý. Nevadí, další vyhlášená cyklistická osvěžovna je v Kadově. Opět měníme plány a přes pole přejíždíme do sousední vesnice. Jenže v Kadově jsou po sezoně vyhlášení pouze do 15.00 hod. a hodinky ukazují přesně o 30 minut více. Naštěstí tu mají prodejnu se smíšeným zbožím. Ochotná prodavačka po telefonu ověří, že si paní Nováková už nevyzvedne čtyři poslední rohlíky, které zapomněla na pultě, a k tomu nám prodá sýr, párky a nízkonákladové lahváče za akční cenu 5,90 Kč. Se Steldou si libujeme, jen mladý organizmus Danův žádá colu a čokoládové tyčinky. Romantický piknik na lavičce může začít!

Vzhůru za traily
O poznání čilejší si razíme cestu za zaslouženou odměnou. Z Kadova po žluté míříme na Medlov, tady si zkracujeme cestu přes pastvinu s elektrickým ohradníkem a už jsme ve Vlachovicích. Pod nimi se rozkládá novoměstská aréna s nově otevřenou 30km sítí stezek. Těch pár hodnocení, co jsem dosud slyšel, bylo velmi rozporuplných, a tak jsem hodně zvědavý na Danův výběr. Jedeme červený a modrý trail a musím říct, že mě tohle pojetí baví. Upřímně, po šedesáti kilometrech Danova diktátu bych ostřejší verzi stezek ani nesnesl. Pěšinky jsou krásně hladké, bez jakýchkoli záludností, šlo by tu pohodlně skotačit i s pevnou vidlicí. Jedete-li pomalu, může to být trochu nuda, ale jakmile přišlápnete, je to jiné kafe. Na mnoha místech si můžete pěkně poskočit nebo zvolit rock garden, nadmořskou výšku ztrácíte jen pozvolna, a když už se musíte vyškrábat zpátky nahoru, je převýšení celkem přívětivé. Možná klopení zatáček by mohlo být pro rychlou jízdu výraznější, přesto jsou jako celek stezky fajn a dokázal bych si tu užít celý den, třeba i s přítelkyní. Rozhodně se jedná o další lákadlo už tak dost zajímavé bikerské lokality. U lyžařského stadionu děkujeme Danovi za celodenní průvodcovské služby a naše cesty se rozchází. On pospíchá k babičce do Nového Města a my se musíme ještě doploužit přes kopec na Tři Studně. I dneska máme všeho toho bajkingu dost, a tak volíme tu nejrychlejší a nejjistější cestu – pěkně po silnici.

Karel Kuchler

Foto: David Stella