Tábor

Protáhneme se po části asfaltového úseku trati, překřížíme řeku a vystoupáme na pole nad Tábor. Vidíme jen historické domy a centrum, obzor milosrdně schovává paneláky – škoda jen, že skryt je nám i Jordán, mokré táborské srdce. Za koly se jen zapráší na polňačce, protáhneme se k lesní chatě Pintovka, kde se kdysi (možná je tomu tak i nyní) bujaře zakončovaly závodní sezony, a vystoupáme podél lesní obory do městského parku. Následným singltrekem v městském parku nás Petr vede k nejlepší části okruhu.

Víc než stoletý trail
Sjíždíme k řece na červenou turistickou značku, přichází nejhezčí úsek okruhu. Někdo se drží hesla „to nejlepší na konec“. V tomto případě by to nebylo dobré, mohlo by se stát, že po 40 km přijdete unavení a hravý úsek si neužijete. Začínáme drobnou vsuvkou. Po lávce, jíž žene do výšky nad vodu klenutý betonový oblouk, přejíždíme řeku, cvičně sjíždíme obří kámen a pak se vracíme zpět na protější břeh.

Stezka podél Lužnice není jen tak ledajaká stezka, nýbrž turistická spojka mezi Táborem a Příběnicemi starší více než sto let. První přístupová cesta do Příběnic byla Klubem českých turistů vyznačena již roku 1893, nevedla však údolím Lužnice. V současnosti ji kopíruje žlutá turistická značka. Její sestra, přímo sledující tok řeky, byla dokončena roku 1899 za v tu dobu nemalou investici 2204 zlatých a 11 krejcarů a je značena červeně.

Vzhledem ke svému věhlasu i blízkosti města je stezka evidentně dost využívaná, protože je zřetelná, prošlapaná, nezarůstá divokým křovím a nemizí v něm. Pro jízdu na kole má tato informace dva významy. První hovoří o bezproblémové jízdě, druhá o potřebě obezřetnosti a ohleduplnosti k ostatním uživatelům stezky. My jsme tu ve všední den a nepotkáme živáčka. Prý se tu občas vyskytuje cedule informující o zákazu vjezdu cyklistů, ale tato je zde umisťována neoprávněně – a možná právě proto je pravidelně odstraňována.

Nicméně ohleduplná jízda tu je výrazem slušnosti vůči ostatním uživatelům a také úcty k místu samotnému. Stezka je většinou od řeky dostatečně vzdálená na to, abyste pozbyli respekt z možného pádu do vody, a dostatečně blízká, abyste okolí mohli vnímat a užít si jej. Malebná zákoutí, mlýny, jezy, to vše obohacuje náš zážitek. Ten hlavní ale přináší neustálé točení řídítky, objíždění, přejíždění či přeskakování kamenů a kořenů, zpomalování, zrychlování.

Pohybujeme se víceméně po rovině, či spíše velmi lehce z kopce. Skvělý biking! Jen místy svah přinutí pěšinu, aby se do něj zařízla tak, že vás vede přímo nad vodou. Obezřetnost se tu vyplatí. Co je však důležité – ani napoprvé se nemusíte bát zásadních záludností v podobě nečekaných děr či zatáček utažených tak, že se ani krájet nedají. Když jsme tu kdysi byli v rámci najíždění tras pro náš seriál Podél českých řek na kole, právě tento úsek jsme vyhodnotili jako jeden z nejlepších vůbec.

Dírou ve skále…
Dostáváme se k jednomu z nejzajímavějších míst na trase – tunelu vytesanému ve skále. Stalo se tak v letech 1938 a 1939, o čemž informuje žulová cedule. Tunel je dlouhý 32 m, vysoký 2,5 m a široký 2 m. V jeho středu je černá tma, která znesnadňuje orientaci v prostoru. Pozor tak při průjezdu. Tunel nechal zbudovat Klub českých turistů Tábor, aby usnadnil překonávání skály pod Bredovým mlýnem. Původně se tu chodilo na skálu po jedné straně po vytesaných schodech a po druhé po schodech dřevěných. Protože skála neumožňovala zbudování ochozu, byla příliš měkká, bylo rozhodnuto o jejím provrtání.

Ochozem
A do třetice zajímavé místo na krátkém úseku – ochoz na Příběnické skále. Ta spadá přímo do vody a její překonání je velmi obtížné. První ochoz, dřevěný, tu byl zbudován již v roce 1914. Následně byl několikrát opravován a měněn, jednou jej „demontovaly“ ledy. My po přenosu kol po ochozu dorážíme na místo, kde stezku a řeku opustíme dlouhým asfaltovým stoupáním na Malšice. Červená značka sice vede dál podél řeky, ale je neprůjezdná.

Fáze poznávací
Z pohledu jízdy nejzábavnější část okruhu končí, střídá ji úsek, který bych označil jako poznávací. Začít lze hradem Příběnice, u něhož opouštíme řeku. Byl postaven v polovině 13. století, do dneška se dochovaly obvodové zdi, pata věže a obvodové zdi jedné místnosti. Krátká zastávka je vítána. V Malšicích se napojujeme na žlutou turistickou značku a necháváme se jí vracet zpět k Lužnici – vše vesměs po asfaltkách a širších polních cestách.

Řeka nás vítá dalším objektem hodným zájmu – Stádleckým řetězovým mostem. Jeho historie je nevšední. Postavil jej Vojtěch Lanna v letech 1847–1848, avšak v Podolsku přes řeku Vltavu! V roce 1959 byl prohlášen technickou památkou, a protože by rok poté po napuštění přehrady Orlík došlo k jeho potopení, byl v letech 1960–1975 rozebrán a přemístěn na stávající místo. Bylo nutné přenést 2000 kamenných a 1100 ocelových čás­tí.

Je posledním dochovaným empírovým řetězovým mostem nejen v ČR, ale také v Evropě. Základní nosnou konstrukci mostu tvoří čtyři řetězy uspořádané do dvou dvojic. Ty jsou uloženy na dvou kamenných pylonech, branách vysokých 13 metrů. Most je dlouhý 157 m a široký 6 m, a když po něm jede auto, hezky se houpe. Pokud bychom most přejeli, napojili bychom se na červenou turistickou značku.

My však zůstáváme na „našem“ břehu a pokračujeme po sjízdné modré, a to až do Dobronic, kde je možné prohlédnout si další hrad. Postaven byl roku 1320, zhruba sto let od doby, z níž je první písemná zmínka o vsi Dobronice, nyní je přístupná zachovalá hradní věž a obvodové zdi. V sezoně se tu konají i různé akce.

Ahoj, Lužnice
Od Lužnice jsme se dnes poprvé odpojili u hradu Příběnice, nyní nám signál k opuštění břehu dává hrad Dobronice. Máme za sebou rovinu a širší cestu, zčásti vedoucí chatovou oblastí. Čeká nás výjezd, prudký a dlouhý. Stoupáme od řeky na jakousi náhorní planinu. Bolí to, ale baví to.

Tohle ke kolu prostě taky patří. Sledujeme modrou značku, usilovně točíme lehké převody, proplétáme se vyšším i nižším porostem. Poté polní cestou dosáhneme obcí Třebelice, Čenkov a Malšice. Ano, ty Malšice, které jsme už dnes jednou projížděli. Hledáme místo, kde doplnit vydanou energii, a nacházíme ho u místního fotbalového stadionu. Vesnická čtyřka, kde překvapivě dobře vaří.

Zvolna zpět
Domů pokračujeme kousek v protisměru okruhu, poté poli, okolo Vlčího dolu s jednou technickou výzvou v podobě krátkého prudkého výjezdu a zpět k Lužnici. Podél ní vjíždíme do Tábora, je to pohodový závěr, který nás nechá v klidu vstřebávat skvělé zážitky.

TIP na další trasu
Když už se k Táboru vypravíte, vyplatí se zůstat aspoň na dva dny. Na ten druhý si naplánujte vyjížďku od Knížecího rybníku v Zárybničné Lhotě po modré turistické značce směr na Dobronice u Chýnova. Pokračujte přes vrch Polanka a Chýnovské jeskyně (tady doporučuji zastávku) až do Chýnova na nádraží. Dále okruh vede přes Kloužice až na křižovatku před Dobronice u Chýnova. Odtud se vydáte po zelené turistické značce zpět. Délka okruhu je zhruba 40 km.

Text a foto: Rudolf Hronza