Údolí řeky Oslavy

Důkladné osvěžení na nás čeká za sjezdem do údolí říčky Chvojnice. Tady překonáváme první brod a pak spoustu dalších. Okruh není tak bohatý na jezdivé hravé pasáže, ale snad dvacetkrát zdolává vodní tok. To je výzva a záruka kvalitní zábavy zároveň. První si šlápnu já, druhý namočí tretry náš vůdce, jen devětadvaceti­palcovém biku projíždí všechno bez zaváhání. Jezdíte-li v potoce, volte 29“!

Kulturně poznávací hledisko výletu nelze podceňovat, a tak si přibližně po šesti kilometrech, tedy u soutoku Chvojnice a Oslavy, zajíždíme pár set metrů, abychom viděli zříceninu hradu Levnov. Pobořili jej už v 15. století a dali si skutečně záležet. Přesto jsou zbytky zdiva stále patrné. Dál pokračujeme terénem proti proudu Oslavy, až vystoupáme na Vlčí kopec, kde se před námi objeví silnice předznamenávající asfaltový úsek. Jeho smyslem je svižný přesun k dalešické nádrži.

Pláž i step
Vodní nádrž Dalešice nás vítá průzračnou vodou a liduprázdnými břehy. Kvůli blízkosti atomové elektrárny a vojenského letiště se tu turizmus rozvíjí až v poslední době, navíc celkem zvolna. Není problém najít soukromou pláž a vykoupat se, i když třeba nemáte plavky. Tento zážitek nezapočítáváme do kulturních okamžiků dne, naopak ve čtyřiceti stupních šlo o pudovou záležitost.

Ale kultura čeká na druhém břehu – zajedete-li čtyři kilometry za hráz do Dalešic, můžete se občerstvit v pivovaru známém z filmových Postřižin. Po přehradě nás čeká opět výšlap, i když ani v tomto případě nejde o mnohakilometrové náročné stoupání. Jsme u historické rozhledny Babylon z roku 1831. Kamenná stavba měří téměř 25 metrů, vede na ni 112 schodů a za dobrého počasí z ní vidíte nejen chladící věže atomové elektrárny, ale i Alpy. Z Babylonu pozvolna klesáme lesními a polními cestami až na okraj Mohelenské hadcové stepi.

Jde o jednu z nejzajímavějších oblastí jižní Moravy, která požívá patřičného stupně ochrany. Podloží ze zásadité horniny hladce ovlivňuje floru chemicky a zároveň stojí i za výrazně vyšší teplotou v oblasti. Výsledkem je tak i výskyt mnoha vzácných rostlin a živočichů. Na kole se sem nesmí, ale na vyhlídku je to jen pár desítek metrů pěšky. A stoji za to.

Za obcí Mohelno zůstáváme v otevřené krajině. Naštěstí se trochu zvedá vítr, takže 39 °C, které nám ukazují displeje navigaci, nepůsobí tak úmorně. Stepí projíždíme i za obcí Senorady k vyhlídce nad řekou Oslavou. Útvar zvaný Malá Skála nabízí krásný výhled do údolí Oslavy a v létě se tu mezi voňavými borovicemi cítíte jako ve Středomoří.

V zimě to nezkoušejte
Dál padáme dlouhým sjezdem po lesní cestě dolů k řece. Radši bychom ztratili výškové metry zábavnějším způsobem, ale nechceme-li si hrát na novodobé Horymíry, nemáme jinou možnost. Lesní cestu ale hned dole opouštíme a trasa nám servíruje opět lázně. Na prvním brodu mi doslova padá čelist údivem, protože tu skoro žádný brod není. Zatímco Chvojnice se dala s trochou štěstí přejet pokaždé, tady jsou šance na úspěch zanedbatelné.

Někdy dojedete dál, někdy spadnete hned, ale Oslavu pokoříte zřídka. A podaří-li se to, jste stejně mokří, protože brody bývají hluboké. Na námitku, co dělat v zimě, je naštěstí uspokojivá odpověď. Kousek nad námi vede po vrstevnici ve stráni zelená značka z Ketkovského mlýna až do Oslavan, nebo lze využít žlutou, jež se nabízí na druhém břehu a směřuje do Nové Vsi. To je zimní varianta, a také asi alternativa pro ty, kteří si nestáhnou okruh do navigace.

Poslední, ale nejtěžší
Pár kilometrů z Nové Vsi do Oslavan a Padochova jedeme už jen po silnici, přesto jsou tyhle kilometry nejnáročnější. Na horizontu zastavujeme a následuje exkurze do historie oblasti – jako na dlani pod námi leží Rosicko-Oslavanská pánev, kde se po 250 let těžilo černé uhlí. Byl tu i nejhlubší důl v republice sahající jeden a půl kilometru pod povrch. Převrat znamenal definitivní konec těžby, ale na její pozůstatky tu ještě narazíte – vidět jsou haldy vytěženého materiálu i dvě zachovalé věže.

To je jediná na první pohled zřejmá připomínka starých časů regionu, který nyní opět láka turisty na přírodní zajímavosti. Oslavansko nezklamalo. Možná máme větší a náročnější bikové lokality, rozhodně existují destinace, kde nestrávíte většinu okruhu na lesních a polních cestách, ale dnešní den byl důkazem, že i bikingem trochu opomíjená jižní Morava má co nabídnout. Pokud sem máte namířeno, kolo berte rozhodně s sebou. Střídání hlubokých sevřených údolí a jedinečné stepní krajiny má něco do sebe.

TIP na další trasu
Na webu Oslavan naleznete čtyři zajímavé cyklotrasy, na které můžete vyrazit třeba s rodinou. Nabízí se „energetická stezka“ po elektrárnách, „templářská“ po hradech, „pivovarská“ a „hornická“. Pokud chcete zůstat věrní terénu, stojí za to pokračovat ještě dále proti proudu Oslavy na Vladislav a Náměšť, nebo se vydat třeba údolím Jihlavy.

Další z možných okruhů začíná až v Náměšti – jede se do Naloučan a potom proti proudu řeky až do Nesměře. Odtud se vystoupá na Oslavičky a pokračuje přes Budišov, kde je letní zahrádka. Dále na Pozďatín, Častotice a zpět do Náměště. Tato trasa je cca 55 km dlouhá, dá se zvládnout i na krosovém kole. Velmi pěkné je údolí Oslavky, druhá polovina vede mezi rybníky.

Text a foto: Karel Kuchler