Praha

Stanice metra je ideálním srazištěm. Asfaltový začátek nepřekvapí, po pár desítkách metrů ale opouštíme asfaltku a pohupujeme se po vyšlapané pěšince. Křížíme cyklostezku A22 Greenways a už se zase proplétáme mezi stromky. I když to prozatím není žádný zásadní únik z civilizace, už pouhý vzdor v podobě ignorování pohodlného asfaltu se počítá. Stoupáme k první vyhlídce dne. Sice nás nečeká romantický pohled do panenské přírody, jsme totiž nad objektem krčské nemocnice, ale možnost užívat si les a přírodu uprostřed velkoměsta jako by stavěla mezi nás a okolní realitu jakousi bariéru.

Minuta dějepisu
Dostáváme se na dosah nejvyššího místa Michelského lesa, kde jsou zbytky zříceniny Nového hrádku z počátku 15. století. Jen málokoho by napadlo, že tyto kamenné trosky pamatují velký mezník našich dějin. Roku 1411 jej totiž nechal postavit Václav IV. jako místo pro svůj odpočinek. A právě zde 16. srpna 1419 zemřel na infarkt. Jeho smrt prakticky odstartovala éru husitských povstání. Pouhých deset let se hrádek vypínal nad Kunratickým potokem, než jej rozlícená horda husitských bojovníků v roce 1421 dobyla a prakticky srovnala se zemí.

Druhá lesní etapa
Skrze Kunratice a Libuš jsme dorazili opět na hranice lesa. Chvilku kopírujeme tok Libušského potoka, abychom se za chvilku ocitli proti proudu vytékající stříbrné stružky Písnického potoka. Však si již za pár minut užíváme jeho přebrodění, i když je zde oproti očekávání jen velmi málo vody. Současně se od kolegy v sedle, Vaška, dozvídám nejen o tom, že je zde vytyčená trať pro XC závody, které se tu každý rok začátkem září jezdí, ale současně i o jeho oblibě této trasy, protože není příliš vyhledávaná cykloturisty ani pěšáky.

To je pro něj dost zásadní, nemusí se tak při svém výletu proplétat mezi davy dalších přírody chtivých návštěvníků. S mírným nabíráním výškových metrů se dostáváme až do Cholupic a kousek za nimi na val odhlučňující pražský silniční okruh. Po tomto valu objíždíme zástavbu a znovu se noříme do lesa. Ještě několikrát se přiblížíme až k hranici zahrad této lokality, ale vždy opět zmizíme do lůna lesa. Je celkem zajímavé, že prakticky v sousedství všudypřítomného lomozu civilizace a jen nějaké dva tři kilometry vzdušnou čarou od Vltavy je člověk najednou prost všech rušivých vjemů.

Po vlastních stopách
Možnosti lesa sevřeného ze všech stran betonovou obručí města jsou však omezené, a tak se dostáváme zpět na cestu, po které jsme přijeli. I když v protisměru, poslušně následujeme směr skrze Libuš a Kunratice zpátky do Michelského lesa. Zde si ještě střihneme celkem svižný sjezd k vyschlému přítoku potoka. Podél této přírodní prolákliny se dostáváme na kraj lesa k restauraci pojmenované po králi Václavu IV. Kromě pokrmu nás zajímá i malý výběh s daňky a srnci.

Když k tomu připočítáme velké hřiště s několika atrakcemi, pískoviště a houpačky, skoro by se dalo říci, že stojíme uprostřed dětského ráje. Naše odrostlá těla jsou však daleka skotačení, a tak usedáme opět do sedel. Poslední kilometry nás ještě přivádějí na vrcholovou vyhlídku, i když o něco jižnější než v počátečních fázích výletu. I tak je to ideální chvíle pro krátkou regeneraci po právě překonaném převýšení. To vybral Vašek jako sladkou tečku na závěr a ideální rozloučení s dnešní trasou. Zbývá již jen klesání k restauraci Za Větrem, která je pouhých 200 m od místa startu. Skvělý azyl pro doplnění kalorií.

Realita prostá pohádky
Ne každý má to štěstí, že mu hned za domem začíná stezka vyšlapaná zvěří a může se prakticky okamžitě pohroužit do vlastního světa lemovaného panenskou přírodou. Vždy se ale najde cesta. Je zkrátka potřeba se přizpůsobit možnostem, které nás obklopují, a najít si svůj koutek. Tento okruh toho je příkladem. Trasa je hravá, vede po klikatých kořenitých pěšinkách, je zábavná, a nic na tom nemění fakt, že jsou si jednotlivé její pasáže podobné. Prostě vás sevře les a pohltí pěšina a tyto kulisy se nezmění až do konce vyjížďky.

TIP na další den:
Start další trasy v lokalitě můžete naplánovat od stanice Dejvická, od ní se vyšplháte na Hanspaulku a skrze Šárecké údolí dále na Jenerálku, u šáreckého hřbitova se cesta stočí na Horoměřice a dále přes Kozí hřbety do Únětic. V nejnižším bodě budete následovat proud Únětického potoka a modrou turistickou značku až do Roztok, odtud po žluté TZ skrze Sedlec až do Lysolají, tam již čeká stinné Šárecké údolí, jež vás přivede až ke stoupání Zlatnice, strmým výšlapem dobudete opět vrchol Hanspaulky, odkud následuje pouze sjezd ke stanici metra Dejvická. Délka okruhu 27 km, převýšení 380 m.

Text a foto: Eda Pinkava