Olomouc a okolí

Smysl našeho výletu tkví v tomto případě přírodě a trailu samém. Začali jsme širší cestou, posléze vjeli na jedno mužnou stezku a na ni jsme po zbytek kilometrů víceméně zůstali. Nenápadně, až plíživě jsme stoupali, pak jsme v podobném stylu klesali, ale stále jsme přejížděli kořeny, potůčky, kameny a zatáčeli. Rychlost se měnila z nulové na značnou, takže s kilometry se střídala i rytmika našeho šlapáni.

Jednoduše řečeno, na nudu nebyl čas. Toto konstatování by vlastně stačilo na popis celé trasy. Okruh vede hodně lesem, ale spíš po jeho kraji, takže nejste celý den zavřeni ve tmě a nenecháváte si jen zdát o tom, jaké je „tam venku“ pěkné počasí. Kraj lesa nabídne i dobré výhledy, když se krajina otevře.

Počáteční rozcvička
Hned na prvních metrech se pěšinka klikatí různě ostrými zatáčkami v jinak neprostupném křoví u rybníka (vypadá, že udržovaná je čistě a pouze provozem) a vy se tu můžete „rozzatáčet“. Pak přejde v cestu chatovou oblastí, aby se záhy vrátila zpět do lesa. Tady vede nahoru úvozová cesta, spíše tedy její pozůstatky, ale my stoupáme po hraně téhle malé rokle.

Je to zábavnější, a evidentně nejen pro nás. „Spodní“ cesta zarůstá, naše horní je pěkně vyjetá. Následují kilometry, které bych pojmenoval jako traverzové, trávíme je vesměs na úbočí lesa na nakloněné rovině. To místy činí terén náročnějším, než se na pohled zdá.

Na kopeček, který je svatý
Travní pasáž rozzářená nízkým podzimním sluncem nás vyvede na Svatý Kopeček. Internetové stránky, které jsou mu věnovány, praví, že toto poutní místo se rozkládá na úpatí Hrubého Jeseníku v nadmořské výšce 382 m n. m., od středu Olomouce je vzdáleno 8 km a je nejoblíbenějším výletním i poutním místem v regionu. Poloha, rozmanitost terénu, lesy, údolí potoků a řek, jež nabízí ideální podmínky pro sportovní i rekreační vyžití, odpovídají samy na otázku, proč tomu tak je.

Tras pro pěší i cykloturistiku je tu opravdu hodně, oficiálních i vyšlapaných/vy­ježděných. Nejvýznamnější dominantou tohoto místa je barokní chrám Navštívení Panny Marie. Vznik poutního místa je spojen se jménem zámožného olomouckého obchodníka s vínem Jana Andrýska (1595–1673). Díky jeho přispění tu v roce 1633 byla vysvěcena kaple. Pro narůstající počet poutníků se pak místo postupně rozšiřovalo do dnešní podoby.

V roce 1748 jej navštívila císařovna Marie Terezie, v roce 1995 pak například i papež Jan Pavel II. Známá je též místní ZOO, jejíž historie se začala psát v 50. letech 20. století. Svatý Kopeček zná biking nejen díky projíždějícím cyklistům, ale i proto, že se zde dříve odehrávaly závody Českého poháru MTB – projíždělo se dokonce přímo zoologickou zahradou. V současné době se tu pravidelně jezdí závody maratonské série Kolo pro život – Olomoucká buřinka.

Cesta ze Svatého kopečku do Dolan je nadmíru zábavná, a opět trochu jinak. Potěšení tu přinášejí terénní muldy, které absolvované pomalu lehce pohladí, ve větší rychlosti vás nechají kousek se vznášet vzduchem. Fantazie. Pokud vás mulda nehodí jinam, než jste zamýšleli. Neustále potkáváme cyklisty, běžce i chodce, takže ohleduplnost je v této exponované lokalitě na místě.

Z Dolan do Pohořan
Ve vesnici na dně údolí se dozvídám další směr cesty a bavím se. Míříme totiž z Dolan do Pohořan, čemuž přesně odpovídá způsob přesunu – asi 20 minut stoupání do kopce. Mohli bychom jet terénem, ale stezka vede na začátku podél potoka, a přestože se dnes práší za koly, jak je sucho, zůstává blátivá. Volíme tedy raději asfalt. Proč ne, když to je dnes pro nás výjimečný povrch. Míjíme golfové hřiště, z naší pomalé rychlosti můžeme dobře sledovat kvalitu odpalů, cesta utíká. S nabranou nadmořskou výškou se lehce změnil styl domků z klasického na horský, aspoň to tak na kraji Pohořan (a popravdě také sil) vnímám.

Z Pohořan k nejlepšímu okamžiku
Nyní se máme dočkat zasloužené odměny, dlouho jet jen z kopce. A je tomu tak. Rychlý kalup loukou snad šedesátkou, doslova vskok do lesa přes malou muldu, prudká brzda a vpravo. Jsme zpět na pěšinkách, tentokrát vpravdě prošpikovaných kořeny. Nepopírám, že už mi docela dochází síla v rukou. Přizvednout, přibrzdit, přišlápnout, přehoupnout. A znovu. Hrajeme si jako malí kluci a jásáme nad přírodou coby stavitelem těch nejlepších trailů.

Dá nám příděl radosti, nechá odpočinout na polní cestě a znovu nás zavede do technické pasáže. Vše přichází tak, jak by musel dlouze vymýšlet některý z budovatelů soustředěné bikové radosti v bikeparcích. Ani nezmiňuji další „prověřovák“, prudší než ty předchozí. Po něm vjedeme na deset metrů na asfaltku a z ní seskočíme miniaturním dropíkem zpět do lesa a na singletrack. Točíme řídítky na pěšině v nízkém zeleném porostu, chvíli valíme po širší rozbité lesní cestě a už jsme u nejkrásnějšího okamžiku trasy.

Vodou vymletá pěšina je dost rozbitá na to, aby vás přiměla vybrat si dobrou stopu. Jízda je tu ale stále plynulá, byť skočná. Dole na asfaltu si zakřičím radostí a Kamil je sice potichu, přece jen to tu zná, ale úsměv na tváři prozrazuje, že je rád, že řady těch, komu se tenhle úsek líbí, jsou opět o jednoho širší.

Trosky – opevnění i mne
Máme před sebou poslední stoupání. Vede k vysílači, nedaleko něhož projíždíme okolo trosek opevnění (fortu) Radíkov, které bylo vybudováno ve 2. polovině 19. století. Pojí se s ním velmi zajímavé okolnosti, doporučuji na webu najít stránky www.pevnost-radikov.cz a dočíst se více. A pak? Kořenová stezka, která nás vyplivne v chatové osadě u rybníčka, odbočka vlevo z lesní cesty a hráz rybníka, na jejímž konci čeká poslední výjezdový prověřovák. Vyjíždím, a pak ještě jednou.

S vítězoslavným pocitem si užívám poslední chvíle okruhu – traverz ve svahu, místy lehce nahoru a místy lehce dolů, místy tak šikovně obdařený kořeny, že vás důkladně prověří, a místy hladký a točivý. Vyplivne nás v úseku, který si pamatuji z rána. Úvoz, hranka a muldičky nahoře, spodek zarostlý, k tomu kořeny, vzpomínáte? Směrem dolů láká, tak pouštím brzdy. Brzy je ale třímám ještě pevněji, to když jen tak tak nepadám na dno úvozu. Přejet potok, sjet vstupní prověřovák a je to.

Nakonec jsme si ještě projeli Olomouc na kole a k autu se vrátili až pozdě večer cestou, které jsme se právě s přispěním auta chtěli vyhnout. Byla by to ale škoda. Pokud je každý příměstský biking jako ten olomoucký a pokud je každý tak dobrý spojovatel úseků v jeden vynikající celek, jako je Kamil, pak se stěhuji z vesnice v Brdech do města!

TIP na další trasu
Způsobů, jak strávit na Hané další den bikování, může být několik. Svatý Kopeček, Radíkov, Pohořany, Jívová a Mariánské Údolí tvoří takový základ většiny turistických, cyklistických a lesních cest. Terény jsou hodně podobné tomu, co jsme jeli první den. Vždy se dá odbočit na opačnou stranu a kopec objet v jiném směru, ale je dobré držet se kolem Svatého Kopečku, Radíkova a Pohořan. Trasu, co vyčnívá o kus nad ostatními, tu stěží najdeme. To nejzajímavější jsme zdolali první den, vzhledem k husté síti pěšin ale můžeme vše různě kombinovat, zkracovat, prodlužovat, a tak vyjížďku zpestřit.

Text a foto: Rudolf Hronza