Lipensko

Spouštíme se terénem ke břehu Lipna, projedeme si pár set metrů pobřežní cyklostezky a frymburské náměstí. Odtud odněkud zřejmě vyrazí většina našich následovníků. Pro ty, kteří se ve Frymburku neubytují, doporučujeme zaparkovat na bezplatném parkovišti u Wellness hotelu a cykloservisu s půjčovnou na západním okraji městečka.

Z Frymburku začínáme stoupat. Nejdřív po louce, pak se na dlouhou dobu noříme do lesa a necháváme se vést lesními cestami. Nejsou to většinou „singly“ v pravém slova smyslu, ale nezpevněný povrch tvořený mechem, travou a rozmáčenou hlínou nás o těsné spojení s přírodou nijak neochuzuje. V lesích vykroužíme ukázkovou kapsu, zažijeme první rychlý sjezd a opustíme je jen na chvilku na louce nad městem.

Napojíme se na křížovou cestu a s krásným panoramatem za zády vystoupáme ke kapličce. Ta je posvátným bodem nejen pro věřící, ale i pro místní sportovce. Je tu kniha výstupů a eviduje se, kolikrát za rok se sem kdo vyškrábal – rychle i meditativně, pěšky, na kole i na lyžích…

Po hřebeni na Kramolín
A zase mizíme v lese, žlutou značku opustíme už po pár metrech a vrstevnicový úsek zdoláváme po lesní cestě, dříve prý oblíbenému výletnímu cíli německých obyvatel Frymburku. Pak vcelku bezbolestně nastoupáme ještě pár výškových metrů po šotolině a jsme na hřebenové cestě, která na sebe za chvíli bere podobu pěšiny. Ocitáme se na nejvyšším bodu dne, na vrcholu Kaliště (993 m n. m.). O kousek dál se dokonce můžeme pokochat obrysy Alp. Ty jsou ale kvůli počasí spíš cítit než vidět.

Dalším průjezdním bodem je kopec Kramolín, kde končí lanovka lyžařského areálu a v létě bikeparku. Sjezdařská část dne přichází za Slupečným vrchem. První část klesání není těžká, ale neudržovaná lesní cesta s mnoha překvapeními v podobě větví a rigolů přece jen donutí většinu bikerů sáhnout na brzdy. Znovu se přehoupneme přes hřebínek a sjíždíme na druhou stranu, tentokrát do Dvorečné a k Loučovickému mlýnu. V závěru klesání ještě poškádlíme odpružení v rozbitém kamenitém úvozu, kde by se nějaké ty milimetry zdvihu navíc hodily. Nejdelší a nejrychlejší sjezd dne je za námi.

Odbočujeme doprava a údolím potoka se dostáváme až k Vltavě, kde nás čeká kamenitý úsek pod Čertovou stěnou. V sezoně je potřeba počítat s tím, že následujících pár kilometrů je turisticky exponovaným místem, začátkem května tu ale ještě panoval klid, jen voda s nezbytným zvukovým doprovodem skotačila mezi balvany.

Výzva jménem Vyklestilka
Podél Vltavy putujeme až do Loučovic, kde začíná stoupání na vrchol Vyklestilka. Výjezd je to zajímavý z několika důvodů – cesta vede kolmo na vrstevnice, je dlouhá skoro dva kilometry a sklon nepoleví ani na okamžik, dokonce se neustále zvětšuje. I když není závěrečná pasáž nijak obludná, předchozí dva kilometry strávené na špičce sedla vás rozdělají natolik, že závěrečná část snadno vyklestí i ostříleného bikera. Nahoře spíš než nohy cítíte záda a ruce.

Ti, kteří mají dost silné ego na to, aby šli druhou polovinu kopce pěšky, jsou ve značné výhodě. Odměnou za dřinu je ale další krásný a hodně dlouhý sjezd. Z Vyklestilky padá cesta dolů nejdřív prudce, pak se klesání zpomalí a my jedeme krásnou přímou pěšinou podél vydlážděného Opatského kanálu, jenž už staletí přivádí vodu do Vyšebrodského kláštera. Právě nad ním se vynoříme z lesa ve Vyšším Brodě.

Návrat vnitrozemím
Na cestu zpět vyrážíme přes most na levý břeh nádrže Lipno II. Další kóta na pořadu dne je vesnička Malšín. Cesta k ní už není ortodoxně terénní, vede po širších cestách, ale na nedostatek lesů ani převýšení si nikdo stěžovat nemůže. I toto stoupání graduje a nejnáročnější podobu získává až před samým vrcholem u kostelíka. Sice je tu asfalt, ale moc to nepomáhá.

Z Malšína sjíždíme ke Všímarskému potoku. Pohybujeme se po opuštěných loukách a lesích, které ale vždy nebyly tak bez života jako dnes. Na mapě můžeme číst názvy jako Šafléřov, Dolní Světlá, Dolní Dlouhá, Horní Okolí a mnoho dalších. Tam, kde si při rychlém průjezdu nevšimnete ničeho zvláštního, stávaly před válkou roztroušené vesničky a samoty.

Po odsunu německých obyvatel většina z nich během několika let úplně zanikla, protože nebyly dosídleny. Odlehlá místa, kde se po staletí těžce a skromně žilo, nebyla najednou nikomu dobrá. Stoupání po šotolině je sice mírné, ale nekonečné a po Kališti, Vyklestilce a Malšínu začínají nohy ztrácet jiskru. Když dosáhneme kóty 930 m n. m. a čeká nás už jen sjezd po louce do „Svatonínky“, jsem opravdu rád. Bylo toho tak akorát.

Lipenské all inclusive
Lipno opravdu nejsou jenom in-line brusle a bikepark, pokud se sem chystáte na dovolenou, nezapomeňte také fulla. Blízkost národního parku trochu omezuje akční rádius, ale kvalitního terénního ježdění je tu přesto na několik dní.

TIP na další den
Z Frymburku přívozem do Frýdavy a pak do kopce na rozhled z Vítkova hrádku, po žluté na Pasečnou, přes hranice po příhraničních pěšinkách na rakouském území na Hörleinsödt, Innenschlag, Guglwald, Sternstein, Dürnau. Po návratu na českou stranu přes Mnichovice do Vyššího Brodu, Čertovkou do Loučovic a do Lipna nad Vltavou. Závěr trasy je již veden úmyslně pouze po asfaltové cyklostezce z Lipna do Frymburku, aby se „vytočili“ unavené nohy a probrali za jízdy nashromážděné zážitky. Tato trasa má 67 km s převýšením 1498 m.

Autor: Karel Kuchler
Foto: autor a Martin Řezáč