Chotěšov

Většina českého venkova má svou kapličku. Stejně tak i zdejší pidivrcholek zvedající se majestátně nad úroveň okolních žlutých lánů Babišovy řepky olejné. A tam samo sebou míříme nejdříve.

Jak jsem napsal v úvodu, dnešní okruh nebude těžký, nepokakáte-li si ho vlastním tempem. Bez větších problémů ho objedou i měšťani zvyklí venčit svá drahá kola od krmítka ke krmítku.

Ovšem 50 kilometrů je pořád 50 kilometrů, a tak bych nepodceňoval žádnou možnost k dobití energie. Ani tu alternativní.

Od kapličky šup do prvního krátkého sjezdíku. Jen na vás záleží, kolik legrace si na celém okruhu najdete.

Sjezdík, ač krátký, může být pekelně rychlý. Jak jste na tom s odhadem nájezdové rychlosti do vcelku lehkých zatáček? Já bídně.

Taky proto jsme odložili bágly, šli si hrát a hned při první možnosti málem zapomněli na čas letící kolem nás. Takže daň za toto krátké blbnutí v „levá, pravá a ven“ bude představovat Přišlápnutí v následujících kilometrech.

Poklidný okruh z logiky věci neskýtá tolik možností k focení akčních nebo epických záběrů. Musíte si vystačit s všedností, která pravděpodobně bude provázet i vás. Navíc, tohle je umění, kdybyste se v tom nemohli zorientovat.

Byl první máj, dotažení vrzajícího sedélka čas. I přes tuto drobnou opravu jsem ony pazvuky slyšel ve svých uších ještě týden.

Další umění, přátelé! Třikrát „pé“, aneb pampelišky, Peťas a památný strom. Nedivil bych se, kdyby se tento snímek jednou dražil za statisíce. Ale zpět k faktům. Peťas projíždí stezkou kolem vodního díla Kačerna.

Krátce poté, co jsme minuli rybník Kačerna, mě začal provokovat mimořádně kýčovitý výjev kapličky na vrcholku uprostřed žlutých lánů, jimiž se klikatila cesta s Peťasem na kole. Nechutně líbezný pohled. Naštěstí jsem se ovládl, foťák nechal v báglu a nezatěžoval vás další líbivou vycpávkou. Na fotce je zábava o kilometry dál, která nás vede k odbočce do Staňkova – za vynikající palačinkou se zmrzlinou!

V cestě nám stálo ještě několik jobovek, ale vidina sladkosti hory přenáší.

Od stolu s dobrotou se cesta ihned zákeřně zvedla nemilosrdně vzhůru. Ani jeden jsme neměli v plánu ponechat palačinku na zdejší uválcované cestě, a proto jsme se nikam nehnali, stoupali, jen co noha nohu mine, a prokládali to občasným říhnutím.

Padesát kilometrů se neobjede samo, a proto bylo na čase přišlápnout, abychom se stačili vrátit. Květnové slunce má na Krušnohorce s nastaveným teplotním optimem okolo 12 °C s lehkým mžením zboku stejné účinky jako pro nebohého žabáka.

Kdo se bojí, nesmí do lesa, a ti, co se nebudou bát, si zakličkují dosyta. Jen pozor, břeh se občas sype do vody. Tak abyste po osmačtyřiceti kilometrech z padesáti neudělali takříkajíc vtipnou vsuvku a nevycachtali se tam i s telefonem.

Zábavný singlík podél řeky zjevně nebude průjezdný celý rok. Život tam už nyní vibroval vším a se vším. Za měsíc doporučuji mačetu a síť přes hlavinku, jinak zase až na podzim. Přikládám důkaz, že si nevymýšlím. Dáte-li to na sociální síť s popiskem „Konečně zpět z Bornea“, olajkuje vám to výrazné množství všech vašich nejbližších přátel.

Závěrečná zábava, kterou vám tento mírumilovný okruh čas od času přihraje pod kola.

Tímto snímkem se vracíme zpět do Chotěšova, kde naše cyklistická obhlídka demarkační linie po ose Chotěšov-Merklín- Buková-Krchleby-Stod-Chotěšov začala i končí. Vše v pořádku, průjezdné i s rodinou bez výrazných ztrát.

Text a foto: Rob Trnka